Autokaleidoskop

Známe se už dobrých třicet let, z doby, kdy jsem pracoval společně s dalším hodně šikovným výtvarníkem Jirkou Ramešem v redakci Automobil u pana ing.Milana Jozífa. Zapadlík nám sem nosil čas od času kresby automobily, za které dostával směšný honorář. Tady si dovolím jednu úsměvnou historku, která vešla do dějin: „Václave, už přineseš obrázek, odevzdáváme dneska do tiskárny,“ voláme Zapadlíkovi. „Už si beru kabát, už jdu,“ dostalo se nám odpovědi. Přišel – ale za půl roku. S odstupem času jsme však všechno pochopili. Důvodem byly zdravotní problémy dcery Aničky. Ale během let se uzdravila a to byl pro Vaška asi největší životní úspěch.
Už v té době neměly jeho obrazy konkurenci. Od té doby uplynulo hodně času, jeho kreseb si mezitím všimli v Americe, kde se prakticky přes noc stal známější než u nás.
Sám nerad slyší chválu na své obrázky, protože při jeho skromnosti jen zcela výjimečně přizná, že se mu dílo podařilo. K autům měl velice blízko již od dětství. Jeho otec vlastnil totiž v Křižanech u Liberce autodílnu a ani v rodině nebyla nikdy nouze o vozy nejrůznějších značek. Staré automobily maluje už od školních let, matematické vzorce a rovnice mu nic neříkaly, a proto není divu, že se stránky školních sešitů jen hemžily skicami.
Automobily umí nejen nádherně ztvárnit v nejrůznějších podobách a také jim rozumí, jako málokdo. Studuje hlavně přední světové karosáře, z hlavy vám dokáže hned podat přednášku kdo který automobil karosoval. Časem nasbíral také bohatý archiv, v němž stále nachází další a další inspiraci. Není divu, že také navrhl karoserie na několik nově renovovaných automobilů, které se nedochovaly.
Kolik vlastně namaloval obrazů, pérovek, skic už nikdo asi nespočítá. Neví to ani samotný Maestro, ale bylo jich hodně a udělali radost tisícům lidí po celém světě. A jestli chcete některé vidět, potom si kupte knížku s názvem Václav Zapadlík, ale v knihovně by neměla chybět i další publikace….Za dlouhých zimních večerů se pak můžete kochat nad jeho uměním a určitě listování v knížkách dáte přednost před televizními seriály.
Rád se pouští nejen do amerických skvostů automobilového průmyslu jako jsou třeba automobily značky Duesenberg, ale v jeho tvorbě nechybí ani sportovní tematika
Je až neuvěřitelné, co všechno dokáže jeden nenápadný člověk z obyčejného pražského činžáku, který se svou manželkou Jarkou a dcerou Aničkou bydlel dlouhá léta v jedné místnosti, kde zároveň tvořil. Než začal mít zdravotní problémy, tak si s chutí dával kávu „s třema cukrama“, k tomu jima beama a nepostradatelný doutníček.
Bohužel jeho úžasný cit vystihnout atmosféru doby dávno minulé zůstal u nás hodně dlouho nedoceněn, teprve až šest let po revoluci začal tisknout kalendáře s jeho kresbami pan Josef Štangl a postupně se o něm začalo více psát a mluvit v médiích.
Jen málo kdo dneska ví, že za kresbu také dostával honorář pouhých tisíc korun a nebo nedostal žádný. Jiný věhlasný štětec by nezvedl ani štětec. Ale Maestro svoji práci miloval a kreslil a kreslil. Až se mu dostalo světového uznání a právem. Václav Zapadlík si to zasloužil jako nikdy jiný. Talent a skromnost mu rozhodně nechybí,.
Milý Václave, k Tvému životnímu jubileu (23. září slaví sedmdesátiny) Ti přejeme hodně zdraví, radosti ze života, hlavně hodně zdravíčka a desítky dalších nádherných kreseb, které budou obdivovat další generace a budou jim připomínat nejen technický um našich předků, ale i mistrovské umění Václava Zapadlíka.
Do 27. září můžete jeho kresby vidět v galerii Portheimka v Praze 5 na Smíchově. Určitě se tam jděte podívat. A když se vám poštěstí, tak jej můžete potkat na některé z veteránských akcích, buď jako diváka nebo v červeném otevřeném Walteru Balilla.

Václava, tak hodně zdaru!!!

J.Lasík 23.9.2013