Autokaleidoskop

Některé automobily a motocykly už na akci prakticky zdomácněly, někdo se účastní jen příležitostně, ale letos se na Loukotích objevilo i několik premiér. Jednou z nich byl Lorraine Dietrich, který jeho majitel František Kudela představil poprvé na květnové Concours d´Elegance na zámku Loučeň. Pan Ludvík Otto nechal pro letošek doma parní automobil a přivezl velký čtyřválcový Cadillac, který právě letos slaví sté narozeniny. Přiznal, že před soutěží mnoho kilometrů nenajezdil, a tak možná trošku „podcenil“ přípravu brzd. Během sobotní etapy auto brzdilo méně a méně, až si musel pomáhat roční brzdou, a na sobotní vyjížďku už nevyjel. Škoda, tak za rok.
„Novinkou“ byl také ještě o dva roky starší Hupmobile nebo „závodní“ Praga, hodně připomínající vůz Laurin Klement závodníka Saši Kolowrata z filmu Dědeček automobil. Škoda jen, že jeho posádka nebyla patřičně dobově oblečena tak, jako většina účastníků z dalších automobilů. Unikátní byl rovněž valník De Dion Bouton, který přišel na svět v roce 1906. Jeden z pořádajících veteránistů pan Michal Geisler vyrazil s britským Talbotem, jenž byl osazen karoserií vyrobenou v Austrálii. Původně jsme se domnívali, že se mezi „loukotě“ zamíchal omylem, ale hodně jsme se spletli. Už v roce 1916 totiž předběhl dobu.
Vzhledem k tomu, že Henry Ford vyrobil patnáct milionů populárních „téček“, tak se ani nelze divit, že právě tento vůz měl nejpočetnější zastoupení, byť v nejrůznějších verzích. Do Jičína se jich sjelo hned devět. Americký průmysl reprezentovaly dále značky Hudson, Hupmobile, Maxwell v celkovém počtu šesti kousků. Kromě dvou českých automobilů Praga tvořily zbytek francouzské značky – Renault (3), De Dion Bouton (1), Lorraine Dietrich (1), Chenard Walcker (1), tři anglické – Talbot, Wolseley a Belsize a ruský Freze.
Neradi bychom se někoho dotkli, ale v motocyklech jsme snad ani žádnou „novinky“ neobjevili, ale i tak se to na silnicích hemžilo unikátními řemenáči, včetně stroje Laurin Klement – Hewelson (1901) známého cestovatele Petra Hošťálka.
Letošní Loukotě a řemeny se vydařily po všech stránkách. Páteční noční projížďka ulicemi Jičína je už dnes vyhledávanou atrakcí a jedinou příležitostí, kdy můžete vidět stroje za tmy. Sobotní etapa byla tentokrát spíš rovinatá, bez velkých kopců a se zastávkami na návsi v Lužanech, u nového hotelu v Lázních Bělohrad, v Miletíně na Modlitbičkách a v Šárovcové Lhotě s prohlídkou cihelny. Sice bylo vedro k padnutí, teploměr ukazoval hodně nad třicet stupňů Celcia, ale všichni celou trasu zvládali bez větších potíží.
Po ranní nedělní bouřce čekalo na posádky stoupání z Bradlecké Lhoty na Ploužnici, které opět všichni bravurně zvládli. A přestávka v Lomnici nad Popelkou, původně plánovaná jako malá jen na kávu, se nakonec protáhla skoro na dvě hodiny. Většina využila také příležitosti navštívit místní muzeum, kde právě začínala výstava minerálů. Pak už zbývalo dojet pouze do Nové Paky, kde čekal závěrečný oběd a „vyhodnocení“. Třeba dodat, že na „loukotích“ se o nic nesoutěží, jde čistě jen o to hezky si zajezdit v krásné přírodě a „poklábosit“ se stejně postiženými příznivci „starého železa“.



J.Lasík 5.8.2013