Autokaleidoskop

Domníváme se, že pro širokou veřejnost, ať motoristickou nebo vyloženě laickou, je koncept motoristické slavnosti, jak pořadatelé akci nazývají, víc než zdařilý. Na jednom místě, i když po bohnickém parku nachodíte pěknou řádku kilometrů, viděli návštěvníci, jak se říká od všeho něco. Projít celý areál bylo opravdu hodně náročné, a tak tak jste to stihli za jeden den.

Zatím nemáme číslo, kolik návštěvníků si přišlo prohlédnout za dva dny Legendy, ale náš odhad je třicet tisíc. A viděli víc než pět stovek automobilů a tří stovek motocyklů a mnoho dalšího zajímavého. Pořadatelé nastavili laťku hodně vysoko, teď je třeba ji udržet nebo ještě o trošičku navýšit. Jediné, co jsme postrádali (ale každý má jiný vkus) byly luxusní předválečné automobily, jako jsou třeba Hispano Suiza, Voisin, Duesenberg, Isotta Fraschini a další proslulé značky. Nebo i skvosty českých zaniklých značek. Možná absenci těchto modelů zapříčinila termínová kolize s Concours d Elegance, která se konala o týden dřív.

Vystavit několik skvostných veteránů na hlavním náměstí, tedy před kostelem, by prestiž Legend ještě zvýšilo. Jeden takový kousek na Legendách přeci jen byl, ale my jsme ho nenašli. Unikátní Tatra 77 z roku 1936, která na Concours d Elegance v americkém Peble Beach získala vysoké uznání. Ale co není, může být třeba za rok. To není rozhodně kritika pořadatelů, kteří mají svoji koncepci, ale jen třeba námět k zamyšlení.

Vraťme se ale do parku. Hlavní „scéna“ na zmíněném náměstí byla letos vyhrazena několika expozicím. Stěžejní byla sbírka závodních automobilů pana Jiřího Jírovce, majitele společnosti Invelt. Letos vystavil originální závodní automobily z německého šampionátu DTM z devadesátých let, jako bylo BMW M3 po Steve Soperovi, Alfa Romeo 156 V6 po Alessandro Nanninim, Mercedes Benz 190 po Klausu Ludwigovi, Ford Sierra Cosworth po Joachimovi Winkelhockovi. Jednalo se o skutečné originály, tedy žádné tzv.showcary. Při prohlídce těchto vozů jsme zavzpomínali na zlatou dobu DTM, kterou jsme měli možnost zažít na vlastní oči.

Nesmíme zapomenout ani na Ford Escort belgického soutěžáka Roberta Droogmanse, který vyhrál dvakrát Rallye Škoda nebo jeden ze speciálů skupiny B – Ford 200 RS.
Společnost těmto automobilům dělala studie BMW Turbo, jeden ze dvou vyrobených konceptů navržených Paulem Bracqem v roce 1972. Tento unikát není k vidění každý den.
Ještě než jste dorazili k této výstavce, tak jste si mohli prohlédnout ucelenou řadu soutěžních vozů Škoda 130 LR, včetně repliky 130 LR/Evo Petra Daníčka. Tento vůz připravovala škodovka pro skupinu S, která nakonec po tragických haváriích nebyla vypsána. Součástí byl také Škoda 130 R/H Rapid pro německé vytrvalostní závody a nechyběla ani doprovodná Avia nebo „naložená“ Škoda 120.

Legendy ale nebyly jen závodní auta, ale i nové modely, veterány, motocykly atd. Z firem se prezentovaly například Audi, BMW, Mercedes Benz, Subaru, Jaguar, Porsche, Bentley, Land Rover, Alfa Romeo, Infiniti, Nissan. Ostatní zatím bohužel cestu na Legendy nenašly, což platí bohužel také o Škoda-Auto.

Trochu slabší se nám zdály expozice veteránů, což je určitě škoda a také veteránských klubů či jiných automotoklubů, které jako by neměly zájem se prezentovat – a zadarmo. Máme dojem, že o popularitu svých akcí nestojí. Naopak potěšila expozice Volvo Klubu Česká republika, kde bylo k vidění hned několik zajímavých automobilů včetně terénního modelu Volvo TGB, kterých bylo vyrobeno jen 24, do kterého si mohl každý sednout a „osahat“. Počtem sice malý klub, řádných členů je kolem, čtyřicítky, ale lidí kolem klubu další stovka. O to víc nás těší přístup členů klubu k legendám. Možná se za rok probudí další.

Nádhernou unikátní sbírku dvanácti velkoformátových obrazů Mercedes-Benz Silver Arrows jsme mohli obdivovat na hlavní ploše anglického parku. Loni je viděli jen vybraní hosté ve VIP, návštěvníci festivalu rychlosti v Goodwoodu nebo přehlídky automobilové krásy v Pebble Beach. Pohled na Stříbrné šípy Mercedes-Benz a Auto Union se nikdy neomrzí. Tyto velkoformátové tisky poskytnou detaily, které by dobová fotografická technika nebyla nikdy schopna reprodukovat. Kombinacemi původní fotografie s nejvyspělejší 3D grafikou vzniklo impresivní dílo, které stojí za to vidět. Tím spíš, když za ním stojí šikovné české ruce Jana Rambouska a Tomáše Kopečného.

Součástí byla i „rychlostní“ zkouška, nebo takový malý závod do vrchu, na kterém mohli diváci sledovat řadu automobilů a motocyklů přímo v akce. A o tom až zítra.





J.Lasík 16.6.2015