Autokaleidoskop

Denně aktualizovaný magazín ze světa automobilů, veteránů, automobilového sportu a cestování

Bezpečná kola pro radost

Dino - jeden šestiválec a tři značky

Součástí veteránského veletrhu Retro Classics byla samostatná expozice sportovních automobilů tří různých značek Ferrari, Fiat a Lancia s jednotným názvem Dino. Vedle exkluzivního designu a italského původu měly jedno společné – vidlicový šestiválec Ferrari Dino.

Alfredo „Dino“ Ferrari, syn Enza Ferrari podnítil v roce 1955 vývoj benzinového šestiválce V6 DOHC s objemem 1,5 litru pro sérii vozů formule dvě. Bohužel zemřel už v následujícím roce na svalovou distrofobii, a tak nemohl dotáhnout svůj nápad do úspěšného konce. Přesto projekt neskončil v koši, ale už v dubnu 1957 dojelo Ferrari 156 F2 třetí ve Velké ceně Neapole. Později vznikly vedle „malého“ Ferrari Dino, a automobilů vlastní značky Dino s poměrně krátkou životností, také další sériové modely Fiat a Lancia.
„U naší výstavy Dino se všechno točí kolem jednoho motoru“, říká Matthias Bartz, referent německého Ferrari klubu. „Proto vystavujeme také vozy Fiat a Lancia, a právě tím je expozice zajímavá, protože nejde jen o Ferrari, ale o tři značky, v nichž tluče pouze jedno srdce.“
Vozy Dino existovaly v padesáti různých barvách – od hořčičné žluté až po stříbrnou metalízu a v tomto duchu byla ztvárněna i výstava.
Mezi vystavenými automobily jsme objevili třeba Dino 206 GT, jeden ze 154 vyrobených kusů. Právě tento model byl postaven na počet syna Alfredina. Slitinovou karosérii na ocelovém rámu vytvořil Pininfarina, karosérii zkonstruoval Scaglietti a zkompletován byl v Maranellu. Příčně před zadní nápravou umístěný vidlicový šestiválec o objemu 1987 cm³ dosahoval výkonu 132 kW (180 k) při 8000/min a točivého momentu 184 Nm při 6500/min.
V letech 1969 až 1974 byl vyráběn Ferrari Dino typ 246 GT, ve své době slavné auto, o němž odborníci říkali, že je to automobil, který je tím nejkrásnějším z toho, co v té době z konstruktérských kanceláří vzešlo. Podle světových odborníků nevzešlo z hlavy Enza Ferrariho, ale přímo z jeho srdce. .Vidlicový šestiválec o objemu necelých 2 500 cm³ měl s třemi karburátory Weber výkon 143 kW (195 k) a točivý mement 373 Nm. Takže 240 km/h nebylo pro Dino žádnou překážkou, stejně jako zrychlení z nuly na 100 km/h za 7,4 sekundy. Za volantem si připadáte jako v opravdovém sportovním automobilu, což ostatně dokazuje také třeba kulisa řazení pětistupňové převodovky. Říká se, že se toto auto řídí jako motokára.
Ze všech vystavených automobilů měl pouze Ferrari Dino 308 GT4 pod kapotou třílitrový vidlicový osmiválec jak je ostatně patrné už z označení „308“ Jedná se o první Ferrari s osmiválcem (výkon 186 kW) a první Ferrari, které navrhl Bertone. Také toto 2+2 kupé neslo zpočátku označení jen Dino, ale od roku 1977 se prodávalo už jako Ferrari.
Vidlicové šestiválce se také objevily třeba ve Fiatu Dino 2000 Spider nebo Fiatu Dino 2400, vrcholem pak byly tři Lancie Stratos – sériová, soutěžní a novodobý koncept, který v těchto dnech plní stránky časopisů.
Úspěšný soutěžní automobil Lancia Stratos, která zvítězila v mnoha soutěžích mistrovství světa, poháněl V6 o objemu 2418 cm³ a výkonu ca 225 k při 7800/min a točivém momentu 260 Nm. Jedná se originál, který v roce 1974 startoval v Giro d Italia a jeho současný majitel jej uvedl do podoby vozu, s nímž dvojice Andruet – Biche bojovala v Rallye Monte Carlo 1975.
Hvězdami výstavy byly přirozeně automobily značky Dino, které kdysi měly na trhu sportovních vozidel konkurovat vozům Porsche. K tomu Bartz dodává: „ Automobily, které nesly jen označení Dino se vyráběly v letech 1966 až 1980 u Ferrari, a nenašly jste na nich logo Ferrari, protože se chtěly odlišovat od dvanáctiválců. Teprve v roce 1976 obdržel model 308 GT4 logo Ferrari. Důvodem byl extrémní tlak ze strany prodejců, kteří často sami umisťovaly na vozy Dino štítky Ferrari.
Dnes je Dino pro Ferrari sice už jen historicky cenné vozidlo, první sportovní vůz s motorem uprostřed, který ovlivnil mnoho dalších sérií. Zásluhou jedinečného designu Sergia Pininfariny se staly vyhledávanými sběratelskými kusy. „Vůz je vlastně pro Ferrari trochu podmotorizovaný“, míní Bartz. „Žije z designu a radosti z jízdy. Začátkem osmdesátých let nebyl Dino vůbec považován za opravdové Ferrari. To se mezitím změnilo a mnozí dnes považují Dino za nejkrásnější Ferrari celé modelové historie.“
Představuje vrchol karosářského umění a ze své krásy neztratil nic ani po více než čtyřiceti letech a ruku na srdce, kdo by nechtěl mát takový klenot doma.


JL,22.3.2011

Líbil se vám článek? Zalinkujte jej!
Tisknout
Milotec Auto-Extras
Automuzeum CZ


CNW:Counter
© 2014 Autokaleidoskop.cz Všechna práva vyhrazena.
Partneři: Auto ESA - váš spolehlivý autobazar