Autokaleidoskop

Alfa Romeo se rozhodla vytvořit speciální závodní oddělení, které by bylo fyzicky oddělené od továrny a mělo by tak dostatečnou volnost rychle přijímat technická a sportovní rozhodnutí. Nejvýznamnější postavou historie týmu Autodelta byl bezesporu charismatický inženýr Carlo Chiti.
V expozici ve Fiera Milano se představilo pět vzácných exemplářů z období týmu Autodelta. Tyto modely, které jsou součástí sbírky muzea Alfy Romeo, představují nejdůležitější období týmu sídlícího v italském Settimo Milanese. Jedná se o modely Giulia TZ (kompletní vůz i šasi), 33/2 litres Daytona, GTA 1300 Junior, 33 TT 12 a experimentální monopost formule 1 typ 179 F. Těmto závodním vozům dělal společnost také jeden exemplář ze současné produkce, a sice Giulietta Collezione 2.0 JTDM 170 k TCT. Expozice demonstrovala jedinečné postavení Alfy Romeo na mezinárodní automobilové scéně a úžasnou historii, kterou psali automobily a jejich konstruktéři, závody, motory a inovace, jež významnou měrou přispěly k pokroku techniky ve 20. století.



Model Giulia TZ z roku 1963
Jedná se o první závodní vůz vyvinutý oddělením Autodelta. Logo týmu – malý modrý trojúhelník – se poprvé objevilo právě na bocích tohoto kompaktního gran turisma. Za jeho designem stála karosárna Zagato. Vůz využíval šasi a motor modelu Giulia a disponoval prostorovým trubkovým rámem. Odtud také vznikla zkratka Tubulare Zagato. Typ TZ projevil hned od začátku nadání vítězit, za což vděčil do velké míry i kvalitám původního sériového vozu. Hned v prvním roce vyhrál závod Coppa FISA v Monze a stal se absolutním vítězem Coupe des Alpes (posádka Rolland-Augias) a Tour de Corse. Zvítězil také v řadě významných mezinárodních závodů včetně Le Mans a Targy Florio.



Model 33/2 litres Daytona
V roce 1967 se Alfa Romeo rozhodla vstoupit do kategorie prototypů, jež se účastnily především mezinárodních závodů. Model 33/2 litres byl poprvé nasazen ve Fléron v Belgii, kde jej testovací jezdec značky Teodore Zeccoli dovedl k vítězství. To položilo základy celé řady úspěchů. Prototypy týmu Autodelta vyhrály v následujícím roce svou kategorii v závodu 24 hodin Daytony (Vaccarella-Schutz), dále 100 km Nürburgringu (Galli-Giunti), 500 km Imoly (Vaccarella-Zeccoli) a 24 hodin Le Mans (Giunti-Galli). Třiatřicítka s vidlicovým osmiválcem dominovala ve třídě dvoulitrů a její elegantní tvary s dvojitými světlomety se staly vzorem závodních vozů druhé poloviny šedesátých let. V dalších sezonách byl zdvihový objem vidlicového osmiválce zvětšen na tři litry a rám vozu byl zcela přepracován. Mezitím typ 33/3 vyhrál prestižní závod Targa Florio 1971 (posádka Vaccarella-Hezemans).



GTA 1300 Junior
Jedním z vozů, který je mezi motoristickými fanoušky nesmazatelně spojen s názvem Autodelta, je nepochybně legendární Giulia GTA. První vůz byl postaven v roce 1965 a byl charakteristický motorem o objemu 1570 cm³ s čtyřventilovým rozvodem DOHC a zapalováním twin spark s dvěma svíčkami na válec. Později v roce 1968 se z něj vyvinul typ GTA 1300 Junior a následně modely 1750 a 2000 GT Am. Ačkoliv nešlo o pravé GTA, během soutěžní kariéry přispělo k celé řadě technických vylepšení kupé Giulia. Poslední vývojová verze z roku 1972, model GTA 1300 Junior, vybojovala v letech 1971 a 1972 pro Alfu Romeo dva tituly v Evropském šampionátu cestovních vozů. Je až neuvěřitelné, kolik sportovních úspěchů toto kupé s motorem o objemu pouhých 1290 cm³ dokázalo dosáhnout. Konstruktéři ze Settimo Milanese z malého motoru vyždímali přes 170 k, přičemž zachovali i spolehlivost. GTA (původně vybavené motorem o objemu 1600 cm³) bylo také prvním cestovním vozem, který pokořil 24 kilometrů dlouhou severní smyčku Nürburgringu (tzv. Nordschleife) pod 10 minut.



Model 33 TT 12
Rok 1975 byl pro Autodeltu úchvatný. Model 33 TT 12 vyhrál Mistrovství světa, což o dva roky později zopakoval i odvozený typ 33 SC 12. Na MS připravili v Settimo Milanese vůz s trubkovým prostorovým rámem a dvanáctiválcovým třílitrovým motorem typu boxer, který poskytoval výkon 500 k (odtud název TT 12). Vůz zvítězil v sedmi z osmi závodů včetně Targy Florio (Merzario-Vaccarella). Volant typu 33 TT 12 svírali v rukou ti nejlepší jezdci doby: Merzario – nejlepší ze všech, Brambilla, Pescarolo, Bell, Lafite, Mass, Andretti, Ickx, Scheckter a Vacarella. Design vozu TT 12 byl rovněž velmi inovativní. Byl široký a nízký a vyznačoval se velmi charakteristickým a agresivním „periskopem“ (sáním vzduchu) za pilotem. Další vývojovou fázi tohoto modelu, typ SC 12 z roku 1977, poháněl přeplňovaný dvanáctiválec.



Experimentální monopost F1 typ 179 F
Po čtyřech sezónách, kdy zásobovala svými dvanáctiválcovými motory typu boxer tým Brabham, se Alfa Romeo rozhodla koncem 70.let postavit vlastní vůz Formule 1, nikoliv Brabham-Alfa, ale Alfa-Alfa. Načasování bylo lákavé. Po 20 letech se totiž značka vracela do světového šampionátu Formule 1, kterému její „Alfetty“ dříve dominovaly. Chitiho konstruktéři navrhli výkonný monopost, chyběla mu však spolehlivost. V roce 1980 měla Autodelta šanci světu dokázat své kvality. K rodině ze Settimo Milanese se po bok mladého jezdce Bruna Giacomelliho připojil americký šampión (původem Ital) Mario Andretti. Rok 1981 byl však poznamenán změnou v pravidlech, které Autodeltu pro tuto sezónu ze šampionátu vyřadily. Chiti se rozhodl čas využít pro experimentování a jako jeden z prvních ve F1 se rozhodl otestovat monokok z uhlíkového kompozitu. Chiti totiž vytušil, že vlastnosti nového materiálu budou pro závodní vůz vynikající. Vystavený model 179 F je tím samým testovacím vozem